Já to říkala...

A tak jsem, se svým nadřízeným, zástupcem vedoucího výpočetky Karlem a s malou duší vstupovala do podnikové zasedačky. V čele místnosti za stoly sedělo snad deset kravaťáků, já s Karlem jsme byli usazeni na dvě židličky před nimi (jako u maturity, jen těch hodnotitelů bylo více). V úvodu krátce pohovořil předsedající skupiny o podniku (plnění plánu na 130 % a tak, pamatujeme všichni) a jeho přístupu k mladým a perspektivním. Pak přišlo mé hodnocení, co dělám, jak to dělám a že dobrý, po pracovní stránce jsou se mnou spokojeni (uf), jde mi ta civilní obrana, líbí se jim i má mimopracovní činnost (valašský soubor), ale!!! Nepracuji politicky (šlo o podnikové SSM) a to je problém. Došlo na masáž a výhrůžky. Pokud se nebudu angažovat, nebudu vedena jako „kádrová rezerva“ a nemám šanci na povýšení, na zvýšení platu atd. atd. Samá negativa a sociální nejistoty. Soudruhy neoblomila ani přímluva Karla, že ale pracovně jsou se mnou spokojeni. Bylo mi to „pět“, chtěli jsme s manželem rodinu a k naší velké radosti jsem pár dní po této nepříjemné historce zjistila, že jsem těhotná. Nazdar, kádrové rezervy…

Proč na tuto dávnou historku vzpomínám? Tak nějak mimovolně se mi vynořila z paměti, když se ke mně „pavlačovou poštou“ doneslo, že ředitelky našich městských mateřských škol prý neposlouchají, a tak jim zřizovatel, rozuměj rada města, neschválil odměny (přesto, že jejich zásluhu odbor školství vyhodnotil), ale naopak připomněl blížící se termíny konce jejich funkčního období, a tudíž příležitost pro rekonkurzy na jejich ředitelská místa. Nezní to náhodou jako výhrůžka? Tak se nám tady zase ty socialistické metody řízení nějak rozmáhají. Ale popořádku.

Celá věc se totiž týká mateřské školy v Bynině. Na úvod je třeba říci, že tato jednotřídní MŠ vždy bojovala o každé dítě a roky, kdy měla plný stav, tj. 24 potažmo 28 dětí, se dají spočítat na prstech jedné ruky. V minulosti, kdy se převáděly školy do právní subjektivity, se velmi citlivě zvažovalo, zda vůbec tvořit z jednotřídních školek tak malé příspěvkové organizace. Hodně se tehdy dalo na ochotu stávajících ředitelek zvládat celou tu administrativní mašinérii spojenou s chodem samostatné firmy. Zrovna ředitelka MŠ Bynina se samostatnosti obávala, dala přednost práci s dětmi před tou manažerskou. V tomto byla městem podpořena, i z důvodu finančních (MŠ, která má stále méně dětí, nedostává ze státu plné finance, což zase omezuje její provoz). Zkrátím to, město se po dohodě s ředitelkami dotčených školek rozhodlo spojit dvě mateřinky – v Bynině a Podlesí. 15 let toto spojení fungovalo. Pod stále stejnou ředitelkou z MŠ Podlesí.

Z osobních zkušeností víme, že život není ideální. Ani v MŠ Bynina. Původní paní vedoucí učitelka odešla do důchodu a hledání nové nebylo jednoduché. Bohužel. Vystřídalo se zde několik učitelek, což je nepříjemné možná pro rodiče, určitě pro děti, ale také pro ředitelku, jako osobu odpovědnou za chod školky, a že těch zákonů, kterými se musí v personalistice (a nejen) řídit a těch kontrol, které bdí nad každým jejím krokem, jsou mraky. Nicméně zdálo se, že se zahájením posledního školního roku se vše uklidnilo, nastoupila kreativní paní učitelka, z níž byli rodiče evidentně nadšení. Jenže neuplynuly ani tři měsíce a rána největší, paní učitelka dostala výpověď ve zkušební době (jak popsat důvod – snad až přílišná kreativita paní učitelky, zejména v kompetencích, které ji nenáležely). Zděšení rodičů se přetavilo v osobní nenávist k paní ředitelce, jako původkyni všeho zla. A jak už to bývá s nenávistí, neslyší argumenty, nechápe pohnutky k jednání, vynáší hned soudy a následně se ospravedlňuje, pokud možno, širokou podporou. Nejlépe peticí s co nejvíce podpisy. Pozn. Jen na okraj, problém s peticemi je ten, že její autor spolu s těmi, kteří pro ní získávají podpisy, Vám nikdy neobjasní problém ze všech stran, ale vždy jen z té své.

A co na to zřizovatel? Logicky, patřičné kroky činil a stále činí odbor školství ve spolupráci s místostarostkou pro školství. Zjišťování skutečností, jednání s rodiči, s ředitelkou, zajištění hloubkové kontroly školní inspekce, umožnění rodičům vysvětlit inspekci své postoje ještě před samotnou kontrolou. Zjevně k nelibosti rodičů, inspekce dopadla výborně. Zaznělo jen jedno doporučení ředitelce – zintenzívnit komunikaci s rodiči. Na odvolání ředitelky to fakt nebylo. Ona sama činila také kroky k nápravě, snažila se zlepšit komunikaci svou častější přítomností na odloučeném pracovišti, personálně řešila situaci v Bynině zkušenou a oblíbenou učitelkou z Podlesí. A zřizovatel pokračoval – vypsal dotazníkové šetření o spokojenosti rodičů jak s MŠ Bynina, tak s MŠ Podlesí. Výsledky jsou zajímavé, spokojenost většiny rodičů s činností školek je zjevná, v Podlesí téměř stoprocentně, ale i spokojenost rodičů v Bynině je, paradoxně, vysoká. Připomínky mají zejména ke stavu zahrady (vždyť byla vloni vybavena z dotací EU!), k vybavení nábytkem či ke stavu fasády budovy – to je směrem k vedení města. A někteří pak k ředitelce, nechtějí ji a když tedy nejde její odvolání, tak třeba by to šlo tak, že by se MŠ osamostatnila (poměrně drahé řešení s velkou personální, ale i existenční nejistotou) nebo se stala součástí jiné, větší MŠ ve městě (v dotazníku se pro toto řešení vyslovilo 7 z 18 rodičů). Vážně se mluví o MŠ Seifertova, i ve vedení města. Toto řešení ale postrádá úplně logiku. Ředitelka velké školky bude mít ještě méně času na komunikaci s rodiči v Bynině. Vždyť sama má na starosti kolem 160 svých dětí a jejich rodičů, několik speciálních tříd, k tomu velký areál. A ostatní MŠ ve městě jsou na tom podobně. Je pochopitelné, že ředitelky nejásají, ale spíše se tomuto požadavku brání. Jenže jejich argumenty někteří zástupci vedení města nechtějí slyšet. Úkol totiž zní jasně, vyhovět voličům z Byniny. A tak, když to nejde po dobrém, tak zkusíme trošku nátlaku? A jsme na začátku mého příspěvku.

Asi není všem jasný nadpis mého blogu „Já to říkala…“. Už na počátku tohoto volebního období jsem poukazovala na ne příliš jasné vymezení kompetencí místostarostů. A tak pro mne není překvapením, že do záležitostí mateřských škol se vehementně vkládá také pan místostarosta Vrátník, byť školství nemá v gesci. Těžko říci, zda to dělá z vlastní iniciativy (sám byl ředitelem školy) nebo plní jen přání svého stranického kolegy, který má evidentně na řešení byninského „problému“ osobní zájem. A tak svolává svá uzavřená jednání s rodiči, bez přítomnosti ředitelky, ale zato v prostorách jí řízené mateřské školy, a nešetří kritikou ředitelek mateřin, sdělovanou jim nepříliš vybíravě. Možná tak činí i proto, že místostarostka pro školství, paní Wojaczková stojí za ředitelkami. Za ten pragmatický přístup, je-li upřimný, jí patří dík.

Závěrem, oficiálně celá kauza zatím nijak uzavřena nebyla, je takový křehký klid, prázdninový, vyhnívací. Osten nejistoty ale zůstává, a to u všech zúčastněných.

Krásné letní dny všem přeje

Vaše Hana Skácalová

P.S. Jedna z nespokojených maminek a iniciátorek petice z Byniny mi také napsala. Že mně nebude volit, protože nesouhlasím s jejich peticí a způsoby řešení, které navrhují (osamostatnění MŠ či její převedení pod jinou, větší MŠ). To mě skutečně mrzí, nicméně své postoje měnit nebudu, ani pod nátlakem možné ztráty voličů (to dělali a dělají jiní, a i proto vypadá dnešní politika tak, jak vypadá). Ta maminka mi v dopise vypočítala pochybení paní ředitelky, která zcela zjevně jejími pochybeními vůbec nebyla, například to, že nepovolila využívat nově, dotačně, vybavenou zahradu, protože ji chyběl nějaký jeden hloupý papír, snad kolaudace či předávací protokol, nebo co. Pozn. investici řídilo město ne ředitelka, ta pak „jen“ nese plnou zodpovědnost za užívání jí do správy předaného zařízení. Tož tak.