U nás ve ValmezuZa zeptání nic nedáte.

"Jarní Paříž"

Publikováno 11.08.2014 v 20:29 v kategorii Jen tak, přečteno: 282x

Příroda ještě spala zimním, i když letos ne zrovna hlubokým, spánkem, když vůdce našeho amatérského cyklistického oddílu zahájil práce na přípravě plánu tréninkových dávek nadcházející sezony. Mezi různými tripy nás okamžitě zaujal tajuplný název "jarní Paříž". To se jako zbláznil? Na kole do Paříže?
Upřímně jsem se vyděsila i já. A postavila jsem si hlavu, že takto tedy ne. Že nejsem žádný vrcholový sportovec, či polykač cyklokilometrů, na takový výlet mě nedostanou. A dovolenou na tento účel tedy určitě neobětuji. A tak v tichosti plynul čas, sezona začala a my jsme zahájili naše nepravidelně pravidelné výlety na kolech do okolí blízkého i vzdálenějšího. Po pravdě řečeno, já to letos dost flákám. Mé výlety byly spíše nepravidelné, než pravidelné, a spíše do blízkého, než vzdálenějšího okolí. No ale ne vždy se daří, že? 
Až minulý týden to přišlo. Pavel zavelel: "Přišel čas na jarní Paříž. V neděli vyrážíme. Je to daleko, takže vyjíždíme v osm ráno.". A je to tady! Už delší dobu jsem měla podezření, že to náš velitel týmu s tím kolem přehání. Ale že mu to naruší i mozková propojení, to jsem netušila. Hm, jenže když i ostatní členové týmu zůstávali v klidu a už se snad i těšili, tak mi nezbylo, než si nechat věc vysvětlit. 
V neděli ráno jsme vyrazili od balíren, kolem nově budované cyklostezky pod mostem, pak Juřinka, kolem Choryně, rybníky v Hustopečích, kolem Kačeny do Skaličky, Ústí u Hranic, Teplice... Příjemně se jelo, vlahý ranní vzduch voněl po sobotní večerní vydatné bouřce, nikde ani živáčka. A v Teplicích hudba. Takže první zastávka na lázeňském náměstíčku, nějaká vojenská kapela hrála hostům dixík... "Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít.....". Dali jsme si malý taneček, každý se svým kolem :-). Šup na kola a dále. Hranice, Týn, Lipník, Osek. Ujeto 45 kiláčků, první občerstvovací zastávka v hospůdce u Jadranu.  Na Bečvě vodáci přenášeli osecký jez, na druhé straně, na břehu Jadranu se probouzeli trempi po veselé noci. Dojíst a padáme!  Střídali jsme pravou i levou stranu Bečvy.  Ani jsme se nenadáli a byl tu Přerov. Projeli jsme pod náměstím, po novém mostě, se sochou býka, umělými stromy a drátěným zábradlím - Paříž začíná. Na drátěné pletivo už lidi připínají visací zámky. Propletli jsme se městem a za průmyslovou zónou jsme vjeli opět do polí na cyklostezku č. 5. Směr Troubky. Tak tady se prohnala ta pověstná stoletá povodeň. Dnes už by to nikdo nepoznal. Normální vesnice, lidi dokážou nemožné. Už bylo po poledni a začal pěkný žár, když jsme vjížděli do polí směrem na Chropyň. Taky se zvedl protivítr. A to sedlo už taky začalo být dost nepohodlné. Už jsme vyhledávali pohledy nějakou vhodnou hospůdku. Zářičí, hospoda u Kryštofa. Stavba šílená, ale posezení a obsluha příjemné. "Pití pro všechny a tady hoši potřebují nějaké cukry. Takže palačinky s horkými malinami a šlehačkou." Vypadaly a asi i chutnaly úžasně, soudím podle zasněných pohledů našich chlapců. Tak a na kola a dál. Pohled na zámek v Chropyni nás zase povzbudil. Krásný park se zámeckým rybníkem. Poslední úsek do Kroměříže se neuvěřitelně táhl a už docházely síly. Ale jen, co jsme zajeli za poslední lesík a město se nám otevřelo, všechno z nás spadlo. Jsme tady. Kolem zámku, přes náměstí, do Květné zahrady. Ti z nás, kteří tady dlouho nebyli, šli prověřit pokroky v rekonstrukci zahrady. My ostatní jsme ocenili chládek rotundy k pověstným Foucaultovým kyvadlem a ve stánku jsme se občerstvili. A pak už zpátky k zámku a do zámecké zahrady. Tak a to je ta Paříž skutečná. Zahrada plná lidí, záhony barevných květin, posezení v zákoutíčkách, malé občerstvovací altánky, strom Karla Kryla, venkovní galerie místních umělců, lodičky na zámeckém rybníku, zmrzlina, kafe.... Nespěte! Musíme na vlak. Takže znovu do sedel a poslední kousek cesty na vlakové nádraží. Měli jsem štěstí. Do vlaku vzali našich 7 kol v pohodě. Ale v Hulíně nastupovalo dalších asi 15 kol. No průvodčí měl trošku nervy, ale vše se zvládlo. V osm večer jsme byli doma. 97 kilometrů celkem. Cyklostezka č. 5 Bečva prověřena. Den byl prostě nádherný. Úžasný zážitek. Doporučuji všem.

Hana Skácalová

P.S. Dnes píšu ve stoje. Sezení mi dělá trošku problém :-).
Jadran v
Pala
Stro
B

Komentáře

Celkem 1 komentář

  • Jiří 22.08.2014 v 02:01 Pěkné, milé, poučné... Jen škoda, že tyto možnosti nebyly za mého mlada :-(


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?