Kuš, úředníci jedni!

Na první pohled, tedy hodně laický, má tento názor logiku. Kdo už jiný by měl bránit zájmy města, odhlédnu-li od politiků, kteří jsou k tomu voleni, když ne jeho zaměstnanci, placeni z našich městských peněz. A když jimi budou naši spoluobčané, budou za město jistě bojovat o to lépe a snaživěji. Líbivá písnička pana zastupitele Irgla, kterou hraje na citlivých strunkách svých voličů. 

Jak to vidím já? Chtělo by to krátké, ale intenzívní, proškolení městských zastupitelů ze základního práva, týkajícího se práce města, jeho úředníků a  jejich kompetencí. Ne, že bych se cítila být odborníkem přes státní správu a samosprávu, ale jisté povědomí o této práci mám a tak zkusím krátce naznačit základy, na kterých se dá určitě stavět.

Jistě i většina občanů ví, že práce městského úřadu se dá rozdělit na samosprávu a státní správu.

 

Samospráva je péče o město a to je parketa zastupitelstva města. Zastupitelé vymyslí, úředníci provedou. Samozřejmě musí přitom dodržovat také zákony státu, ale rozhodování o tom, zda vůbec, jak a kde se bude stavět sportovní hala, opravovat městská škola či chodník, komu se prodá majetek města nebo kolik peněz se nalije do místní kultury, je plně v rukách zastupitelů a stát, kraj či jiné podobné instituce jim do toho nemají co mluvit. Úředníci v samosprávě pak plní a realizují to, co zastupitelstvo vymyslí. Od těchto úředníků, zejména pak vedoucích, se čeká, že budou odborníky ve své oblasti, budou své práci rozumět, budou znát všechny potřebné zákony a postupy a budou mít i znalost poměrů ve městě. Výhodou je také dobrá paměť. Oni politici se často mění a i když ne, tak občas zapomínají. Tu je třeba, aby jim úředník připomenul, že toto a tamto už se řešilo a s jakým výsledkem. Úředníci by také měli upozorňovat zastupitele a vedení města na případná rizika s jimi schválenými výmysly spojená. Dobrý úředník se nebojí mít svůj názor, může být i kritický, nekývá na kdeco jako osel. Je v jednání politikům partnerem, nejbližším poradcem. Ani úředník (tedy většina) nemá zájem o problémy a neúspěchy ve své oblasti, ví dobře, že na úřadě, více než jinde, platí tzv. "systém padajícího lejna". Neúspěch politiků zpravidla padá i na úředníky. Rozumný politik se svými úředníky diskutuje a radí se. Představa, že politik něco vymyslí, i třeba po poradě se svými přáteli z různých oblastí společenského života, a pak úředníkovi jen nařídí „nemluv a udělej to“, moc nefunguje a může to být cesta do pekel. Jestliže úředník nemá možnost upozornit na úskalí, vydiskutovat možnosti a cesty k realizaci, s úkolem se nijak neztotožní. Sice jej dle možností provede, ale s nejistým výsledkem. Bude-li pak úkol zázrakem úspěšně splněn, smetanu slízne politik, bude-li problém, jde se po úředníkovi.

Co ta podmínka, aby úředník samosprávy bydlel v našem městě? Protože jen ten prý za město kope a má ho rád a zná jeho každodenní problémy a dělá vše jen pro město atd. atd. No, já bych nebyla tak striktní. Je to o konkrétních lidech. Mnohý úředník, bydlící třeba v Poličné, zná město líp než kdejaký Valmezák. Jsou Valmezáci, kteří znají jen cestu do práce a domů, o okolí se nezajímají, nikam nechodí, žijí pro sebe, maximálně pro rodinu. A co věk? Takový třicátník z našeho města nemusí mít místní znalosti stejné, jako úředník padesátník, který je třeba z Rožnova, ale na našem úřadě už pracuje 15 let a město zná jako své boty. Je to přece hlavně o jeho zájmu město poznat a dělat svou práci dobře. Nařídit to nelze, zevšeobecňovat je nebezpečné.

Státní správa.To je kapitola sama o sobě. I když její úředníci jsou zaměstnanci městského úřadu, zdánlivě placeni z peněz města, úplně tomu tak není. To si totiž stát objednal u městského úřadu výkon nějaké své centrální správy a za tento výkon městu platí. Výkon státní správy má svá přísná pravidla, musí být jednotný ve všech městech a obcích v republice, podle stejných zákonů a místní samospráva nemá mít na státní správu naprosto žádný vliv (snad jen kromě výběru lidí na místa těchto úředníků). Možná se to některým zdá nepochopitelné, jak to, že když jsou ti úředníci zaměstnanci města, na výplatní pásce města, starostu ani zastupitele nemusí či spíše nesmějí poslouchat (tedy v tom výkonu státní správy). To je divné, že? Ale je to tak. Je to hodně podobné, jako třeba u úřadu práce nebo finančního úřadu. Ty také pracují nezávisle na městě. Stát jen v rámci vyšší efektivity svěřil část své kompetence městům a obcím (a ještě ne všem), ale jinak je princip stejný. Takový úředník státní správy, pro představu třeba stavebního úřadu, živnostenského úřadu nebo matriky, jedná přesně podle svého zákona. Klienti jsou pro něj tzv. účastníci řízení, kteří mají před zákonem a úředníkem státní správy všichni stejné postavení. Rovný přístup. Zákon totiž platí pro všechny stejně (tedy měl by). Pro občana, ale i pro organizace, firmy nebo třeba pro město či obec (v pozici samosprávy). Ano, i ty jsou před zákonem a státní správou jen a pouze účastníkem řízení. Mají právo vznášet připomínky, námitky, předkládat důkazy, ale třeba se i odvolat atd. Nic víc a nic míň. Jakékoliv jiné nezákonné ovlivňování orgánu státní správy (např. nátlak zastupitelů na příslušného úředníka) je nepřípustné. To může zavánět "zneužitím pravomoci veřejného činitele".  A na to jsou, vážení, paragrafy!

A nic na tom nemění fakt, že to třeba zastupitel myslí dobře a chce pro město a jeho občany jen to nejlepší (pozor na nadřazování potřeb lidu nad práva jednotlivých občanů, to bylo vlastní minulému režimu a tam se snad vracet nechceme).

No a co s tím bydlištěm úředníka státní správy? Tak u toho právě vůbec nezáleží na tom, zda bydlí v našem městě nebo ne. Naopak, mnohdy to, že nemá osobní vazby na obyvatele města, je zárukou toho, že bude rozhodovat nestranně, podle zákona, a ne podle subjektivních pocitů, osobních vztahů či nátlaku známých. To je logické.

Proč o tom všem píšu? V současné době probíhá na našem stavebním úřadě správní řízení o vydání územního rozhodnutí na „Rekonstrukci autobusového nádraží“, rozuměj výstavbu Penny marketu na Zašovské ulici. Město a jeho zastupitelé jsou ve většině případů proti této výstavbě (já také). Legitimně jsme se k problematice na zastupitelstvu vyjádřili. Město je řádným účastníkem správního řízení a jako takový podalo v rámci řízení negativní stanovisko k projektu se všemi svými důvody. Stavební úřad ale musí vyslechnout všechny účastníky řízení, musí nezávisle posoudit stanoviska dotčených orgánů, musí posoudit záměr ze všech možných i nemožných hledisek. A musí rozhodnout spravedlivě pouze v intencích – jsou splněny všechny podmínky nebo nejsou. Povolí nebo zamítne. Podle zákona, ne podle přání zastupitelů města. I druhá strana má právo na spravedlivé řízení. 

V posledním vydání místního periodika Obelisku, ale i na posledním zasedání zastupitelstva, tedy takřka v přímém přenosu, jsme se ale mohli dozvědět, že příslušný úředník, či přímo vedoucí odboru stavebního řádu by měl vždy rozhodovat ve prospěch města, měl by poslouchat zastupitele, měl by stavbu zakázat a nedělat problémy. Jednou je náš zaměstnanec a má kopat za město. A pokud to nedělá, je to špatný úředník. A ještě k tomu nebydlí v našem městě. Takže jej veřejně pošpiníme a on se snad lekne. Nátlak jako víno.

Takové jednání mne překvapuje zvláště u člověka, který dlouhé roky sleduje velmi pozorně dění ve městě, který práci úřadu pravidelně podrobuje nemilosrdné kritice, staví se do role znalce správy města a v politické soutěži usiluje o pozice ve vedení města. Co na to říci?

Všem přeji krásné léto, občasný déšť (nejlépe zahradnický) a vedoucímu odboru stavebního řádu pevné nervy

Hana Skácalová

bývalý vedoucí úředník (čili tak trochu potrefená husa), bydlící sice v našem městě, ale až od svých 23 let, tudíž bez osobní dokonalé znalosti bývalých časů a důležitých osobních vazeb, vznikajících zejména v jeslích, mateřské a základní škole.

P.S. Teď mne napadá - a že svůj nekompromisní postoj nevyjádřil pan zastupitel při jednom z posledních přijímání vedoucího zaměstnance města v tomto volebním období. Ten, tuším, bydlí ve Šternberku, a to už je opravdu trošku z ruky.