Milé ženy, maminky

Potvrzuji. S přibývajícími léty se člověk více noří do svých vzpomínek a dojímá se. Dříve jsem nechápala své rodiče, proč se utápí ve vzpomínkách, zvláště, když já si zas tak moc ze svého dětství nevybavuji. Zatím. 

Teprve jsem u vzpomínek na dětství svých dětí (ale ono to přijde, ještě pár let a vzpomenu si i na detaily toho svého). Jsou to jen útržky, ale mozaika se skládá diskusí s přímými účastníky. Je zvláštní, jak si každý pamatuje stejné situace jinak, podle toho, jakou roli v té situaci hrál. Já ale snad nejraději vzpomínám na dobu s dětmi ve školkovém věku. Vyrostly z plínek a neurčitého řvaní kvůli kdečemu (nic proti miminkům), naučily se mluvit, ptát se na neznámé (a proč? a proč? a proč?), vyjádřit myšlenku (tak malá hlavička a co se v ní všechno urodí, originalitou sršely hlavně v davu cizích lidí), samy najíst (i když někdy velmi kreativně), zajít si na záchod a utřít si zadek (no dobře, to razítko v gatích byl detail), zavázat si tkaničky u bot (sucháče dnes omezují manuální zručnost a jemnou práci rukou, tu naše děti potřebovaly, aby mohly následně rozmontovat nově koupenou poměrně drahou hračku nebo tátův budík na součástky), obléct si správně kalhoty i triko (no, občasné "kozí nohy" v botách se daly prominout a děcka obvykle rychle na chybu přišla - když zakopla o vlastní nohy). Prostě úžasná doba, na kterou vzpomínám strašně ráda. Mnohdy mi, jasně, nebylo do zpěvu. Třeba když jsem o jedněch prázdninách pobývala s dcerkami u tchánů a zkušebně jsem vodila čtyřapůlletou  starší Terezku do školky (podotýkám, že paní učitelka byla naše známá). Každé ráno jsem musela snášet její kruté, a pravdivé, obvinění "No, mě strkáš do školky a  miláčka Kristýnku si necháš doma, že? Abyste si mohly beze mne hrát, že?". Ač jsem ve výchově drsňák, cítila jsem velké výčitky svědomí. A to byl jen jeden týden! Mám pocit, že ten osten výčitky je ve starší dceři dodnes. Ale zas na druhou stranu, když šly pak v zimě do školky už obě, protože mi skončila pětiletá mateřská a byl čas jít do práce, starší Terezka byla za velkou frajerku. Už věděla, už do školky chodila. A s pocitem zkušené matadorky vedla mladší tříletou Kristu do třídy. No a té byly zkušenosti a rady ségry ukradené a řvala jako šílená, první den strávila schovaná v prostoru pro lehátka za skříněmi. O jejich útěcích ze školky se ani nebudu snad zmiňovat. Ale zvykla si. A obě chodily do školky rády. Přesto, ta radost, když jsem pro ně přišla "po o" a ony nemusely ve školce spát. Když jsme si udělaly program pro sebe. No a prázdniny. To byla paráda. V paneláku jsem měli několik známých rodin s dětmi ve stejném věku a s těmi jsme jezdili na výlety či kratší dovolené. Stačilo někde za humna, ale byla tam banda děcek a dodnes vidím ty červené tváře rozpálené akcí a vzrušením z neznámého a.... a vděčnost a ocenění dětí, jak to bylo fajn (tehdy ještě žádné znuděné obličeje a otrava). Krásná doba. Rádi vzpomínáme všichni.

Tak, a proč tady ty sentimentální výlevy stárnoucí matky? Chtěla bych se podělit s Vámi, mladými maminkami. Chtěla bych Vám říct na rovinu to, co sice asi samy víte, ale podvědomě nevěříte. Děcka rostou strašně rychle. Po pohodové školkové době nastane šílená doba základní školy - úkoly, učení, kroužky. Člověk nedělá nic jiného než logistiku svozu a rozvozu děcek, vše spočítané na minuty. Střih... Puberta, výchovné problémy, "nuda v Brně", "co zase?!?", "furt něco", "mám právo...", "zase nádobí, furt jenom nádobí", "jste nemožní, trapní", "vůbec mi nerozumíte"....... další si doplní posléze každý sám. A pak střední škola a starosti úplně jiného druhu, a platné rčení "čím větší děcka, tím větší starosti". Platí to stovky let a platit bude, co bude lidstvo lidstvem. 

Takže zpátky ke školce - užívejte si těch tří skvělých let, lepší nepřijdou. Buďte s dětmi co nejvíc, jsou nejroztomilejší. Nikdy už Vám nebudou sedět na klíně a pusinkovat nejmilejší maminku. Šmankote, už zase, zase jsem uvzlykaná.... Takže zpátky na zem. Proč jsem se rozhodla Vám tady promlouvat do duše a prvoplánově Vám naznačovat. Poslední dobou se totiž ve školských kuloárech našeho města řeší otázka prázdninového provozu mateřských škol. Jen připomenu, na odboru školství jsem pracovala 22 let. Bůh a ředitelky mateřských škol jsou mi svědkem, že v prázdninových provozech jsme vyzkoušeli už snad všechno (vím, rodiče to neví, protože po třech letech  pobytu jejich dítěte ve školce se už o další osud školek nezajímají, proč taky). Bývaly doby, kdy jely školky nonstop. S tím, jak ale postupem času přitvrzovaly školské zákony, a to sice ve směru hlavně k základním a středním školám, ale tak nějak to vždy nejvíc dopadlo právě na ty mateřiny, se hledaly způsoby, jak vyhovět zákonům, ale zároveň vybalancovat potřeby rodičů. Až se došlo k vytvoření systému, který je platný dodnes. Dva týdny volna uprostřed prázdnin a jeden přípravný týden bez dětí na konci srpna. V rámci možností našich, Valašskomezičských mateřin, s ohledem na jejich počet, počet disponibilních tříd, při nutnosti dodržet školský zákon, zákon o pedagogických pracovnících a zákoník práce a mraky další předpisů, se tento systém ustálil a myslím si, že byl svou čitelností a předvídatelností přijatelný pro všechny strany.

A teď o sociálních sítích - minulé prázdniny došlo, bohužel, k ne úplně regulérní komunikaci vedení jedné mateřiny s jednou maminkou, právě ve věci prázdninového provozu. Politováníhodná situace, pochybení lidí ve školce. Prostě se to stalo. A mocné sociální sítě zafungovaly. Facebook rozdmýchal kauzu, rozhořčené maminky se rázem domáhaly svého práva. Provozu mateřin po celé prázdniny, ať si to město udělá, jak chce. A politici se dnes facebooku bojí. Vox FCB populi, vox dei. 

Pro mne naprosto překvapivě se snad nejvíce začali v kauze angažovat ti místní "politici", kteří sami byli nebo dokonce ještě jsou školskými pracovníky, dokonce i řediteli škol.  V minulosti zarputilí bojovníci za "místo pod sluncem" pro školáky, rozuměj učitele a ostatní pracovníky škol, dnes vše pro rodiče, rozuměj voliče. A tak probíhají velmi živé a emotivní diskuse ve školské komisi rady města. Hádáme se tam. Což je v pořádku. Výměna názorů musí být, alespoň v té práci vidíme smysl - hájit svá stanoviska. Komise je ale rozdělena na dvě poloviny - na jedné straně obhájci mateřin, na které snad nejbolestivěji dopadá, v našem stále rozdrbanějším školském systému, kdejaký výmysl právě úřadujícího ministra, a na druhé straně obhájci práv maminek umístit své miláčky na celé prázdniny do školky. Je to plichta. Nicméně děvčata na odboru školství nenechávají nic náhodě a zuřivě hrají "piškvorky", pro neznalé - křížkují v tabulce jednotlivé týdny prázdnin a rozdělují je mezi školky. Variant už je na stole přehršel. Ono u stolu se toho dá vymyslet plno. A jaký je či bude výsledek? Zatím nevím. Ještě má o celém "problému" jednat rada města. Paradoxní na věci je, že za prázdninový provoz své školky plně zodpovídá její ředitelka. Ano, má povinnost své rozhodnutí projednat se zřizovatelem, ale to je asi tak vše. Odpovědnost je plně na ní. I před inspektorátem práce, před školskou inspekcí a dalšími "tisíci" kontrolními institucemi. A tudíž teď je v pasti. Poslechnout zřizovatele a riskovat postihy nebo si stát za svým? Opora se hledá těžko. 

Celé mi to připadá neskutečné. Pořád se totiž ptám, kde jsou v celé té "kauze" práva dítěte? Jeho právo na to vypadnout alespoň v létě na chvíli ze školky, těšit se a užít si prázdniny, výletovat s rodiči, nemuset ráno brzy vstávat, nemuset spát po o, viset na mámě a tátovi, podnikat akce, zažívat dobrodružství a pak si o něm zase ve školce po prázdninách povídat. Na co jednou budou ta děcka vzpomínat až vyrostou? Na co budete vzpomínat Vy, rodiče?

A tak  znovu na Vás, maminky, apeluji. Užívejte si léta se svými dětmi. Ty tři školkové roky tak strašně rychle utečou a Vám zbydou jen vzpomínky. Ale krásné a určitě to starání se stojí zato. A děti Vás budou milovat. To prohlašuji jako vysloužilá matka, která je zastáncem poměrně tvrdé výchovy (paradoxně i na ni mé dcery dnes vzpomínají s hrdostí, že to daly :-)).  

Ze srdce Vám přeji zdravé a veselé děti a hodně radostných chvil s nimi.

Vaše Hana Skácalová

P.S. Argument, že v okolních městech to jde, neobstojí. Každé město má jiné podmínky, jiný počet školek, tříd. Na druhou stranu existuje spousta malých obcí, kde školky nejedou celé prázdniny (učitelky musí vybrat 8 týdnů dovolené a ostatní prázdniny v roce jsou v provozu, na rozdíl od základních škol). A rodiče to musí nějak zvládnout.

P.P.S. Odborníci dnes již naléhavě sdělují společnosti, že prvních 6 let dítěte je nejdůležitějších pro jeho osobnostní rozvoj. Dítě v tomto období šťastné a svými nejbližšími opečovávané je v životě úspěšnější. A to je přece naše nejupřímnější mateřské přání. Trochu osvěty:  https://www.novinky.cz/zena/styl/clanek/marek-herman-vypada-to-ze-se-svet-zblaznil-40054333?fbclid=IwAR0exWxIW5aG6j5e1Cmv7rL-TkTk4D3nH5rSQkqZQ80CKOtOGOc2DsqQlYw