U nás ve ValmezuZa zeptání nic nedáte.

Přistižená při činu.

Publikováno 30.06.2014 v 21:33 v kategorii K dění ve městě, přečteno: 1001x

Odpočatá, po dovolené, jsem se těšila, jak tady rozjedu nějaké lehké letní téma. Nerozjedu. Totiž, místní ochránci pořádku a demokracie zjistili, že jsem se dala na politiku. A bijí na poplach. Už jim v hlavách bují šílené konstrukce a hypotézy. Co ona tím vším sleduje? To není jen tak, určitě za tím bude nějaká bouda! Úředník a politika, a ještě k tomu před komunálními volbami? Svět se zbláznil. Takže léto, neléto, než se vyrojí plno falešných „zaručených“ zpráv, musím se vyzpovídat.

Ano, přiznávám se. Já, která má i na facebooku napsáno „Cože? Politika? Nikdy!“, a to je jako bych to měla napsáno v občance, jsem se politicky zangažovala. Ale to by ještě nebylo to nejhorší. Pro svůj politický zrod jsem si vybrala nenáviděnou, proklínanou a dnes téměř všemi zavrhovanou ODS. Stranu, podle současného mediálního obrazu tak zvaného „univerzálního viníka“, která může snad i za živelné kácení deštných pralesů či stále intenzivnější erupce na Slunci. Tak to už je opravdu na léčení. Ale nakonec, co se dá očekávat od úředníka, že?

Můžu si tady dovolit si trošku zavzpomínat? Trošku z mého pracovního života? No vlastně, co bych nemohla, vždyť je to přece můj blog, že?

Takže, na „městě“ se snažím poskytovat servis veřejnosti (jak nás kdysi poučil jeden pan starosta) už dvacet tři let. To je velká část života. Šest volebních období. 

Začátky devadesátek byly naprosto free, alespoň z dnešního pohledu to tak hodně cítím. Žádné složité zákony, předpisy, směrnice, jeden elektrický psací stroj na celý odbor, jeden velký sešit pro účetnictví jedné školy. Spolu s řediteli škol jsme budovali jejich právní subjektivitu, hledali, navrhovali, diskutovali a taky se hádali, tvořili jsme ji z ničeho. Nebyly zkušenosti, návody, předpisy, jen jeden odstavec v zákoně. Dodnes si pamatuji ten strach některých ředitelů a ředitelek. Zvládneme to? Tolik zodpovědnosti? Papírování? Práce? Kdyby tehdy tušili, jak toho papírování za dalších pár let přibude. Ale podařilo se (tedy soudě podle toho, že to funguje dodnes). Dokonce jsme předávali zkušenost jiným městům, školám. A pak se objevil první počítač na úřadu. A jak jinak, na odboru školství. Takže denní plán práce na mašině – ráno hodinu šéf odboru a pak na střídačku já s kolegyní. T602 pro ty, věci znalé.

Hezký příběh je, když jsme zakládali první lokální televizi, za pomoci peněz od družebních Holanďanů. Studio televize jsme budovali v našich kancelářích na Pospíšilově ulici. Hádejte, kdo dělal první rozhovory s dětmi po cirkusovém představení? Radost byla na obou stranách.

Prošla jsem také obdobím prvních dotací. V devadesátých letech zatím jen ministerských, ale byla to škola. Následná kontrola z NKÚ nás dokonale prověřila. A také si skvěle naplánovala termín – dobu likvidace následků stoletých povodní v roce 1997. Měli jsme totálně vyplavené čtyři školy a oni chtěli papíry. Kdyby tak přísní byli vždy a všude!

A pak období rušení okresů, tehdejší oddělení školství se rozrostlo a vznikl samostatný odbor. Rozšíření působnosti odboru o památkovou péči, státní správu ve školství, tiskového mluvčího. Zaváděl se grantový systém, hlavně ve sportu. A začala pomalá, plíživá administrativní válka. Směrnice, pravidla, zásady, kontroly, audity. Ubylo úsměvů a pravomocí, přibylo práce a zodpovědností, … Když jsem nastupovala na místo vedoucí odboru, přála jsem si překonat rekord tří let svých předchůdců na tomto postu. No a už je to devět let. Co vám tady budu vypisovat, každý máme nějaký ten svůj pracovní příběh. Já jen, že za ty roky člověk zanechá na tom místě nějakou stopu (minimálně v archivu). 

Ale zpátky. Proč jsem se tedy rozhodla vstoupit do těch kalných vod politiky? Protože jsem masochista :-)? Jak odpovědět, aby to nevyznělo lacině, populisticky? Nabízí se napsat - protože nejsem a nechci být ten, kdo jen nadává na všechno a na všechny a nic pro nápravu nebo změnu věci neudělá (a počítá se i jen pokus). Protože mám k našemu městu taky co říct. Za ty roky na tom (jak to onehdy napsala nějaká paní rozhořčeně na fcb) „teplém místečku“ na úřadě už toho o městě dost znám a vím a mohla bych pomoci. Ano, možná, ale... Není to tak dávno (možná minulý rok o tomto čase), když se mi "potrubní" poštou doneslo, že jsem prý šedá eminence úřadu. To mě pobavilo, hned jsem si nechala na cyklistické tričko připsat přezdívku "Richelieu". Ale vážně. To je možná ten pravý důvod. Nechci být Richelieu, našeptávač, skrývající se za zády jiných. Nemám to v povaze. Nebojím se říkat své názory, ať jsou jakkoliv nepopulární. Takže proto.

A proč ODS? Protože je mi svým základním programem blízká, protože znám její historii a práci, a to i s jejími chybami a průšvihy. Odéeska před koncem roku padla téměř na samé dno, ideální doba pro očistu a obrodu.

Větrem už se také nese, že budu na kandidátce dělat pouze fíkový list zakrývající citlivá místa ODS. V čele kandidátky natahám hlasy (děkuji za důvěru) a pak se vzdám mandátu z důvodu neslučitelnosti funkcí. Pro neznalé věci krátce vysvětlím. Vedoucí úředník našeho úřadu skutečně nemůže vykonávat funkci zastupitele v našem městě. A lidé v mém okolí se už ptají, jak se zachovám v případě zvolení zastupitelem. Tedy, začínat politickou kariéru podrazem na voliče mi přijde hodně hloupé. A pokud si to někdo skutečně myslí, pak mě napadá jen "podle sebe, soudím tebe". Takže ano, mám to v hlavě srovnané. Jsem připravena uvolnit své teplé místečko vedoucí odboru (díky Jirko, Terko, Kik za podporu a pochopení). Nebojím se o budoucnost odboru. Podle mnohých komentářů v mediálních diskusích jsem nabyla dojmu, že schopných kádrů je v tomto městě dost.

Tak, tolik moje zpověď. Asi nemůžu počítat s tím, že jsem tímto svým přiznáním uklidnila místní hlásku lidu. Á propos, k tomu bych taky chtěla něco napsat. Pořád přemýšlím, čím jsem si vysloužila takovou pozornost. Na našem pidi mediálním valmezském plácku je plno psavců a diskutérů. Členové nově a narychlo vznikajících hnutí, stran a sdružení, kteří mají plno kritických poznámek téměř ke všemu, mnohdy bez znalosti věci. A tito si užívají tiché nebo i hlasité podpory našeho objektivního tisku. Já jsem ještě ani neprošla vnitřním volebním systémem strany a už jsem měla svou téměř celou tiskovou stránku. No nic, nestěžuji si. Jsem ráda. Uvědomila jsem si, že pan vydavatel musí z něčeho žít, musí o něčem psát, být zajímavý pro čtenáře a tím i pro inzerenty, protože to je jeho obživa. A nakonec, podpora podnikání je stěžejním bodem programu odéesky, že? Takže je Vám přáno a děkuji za propagaci mého blogu. Dokonce bezplatnou :-).


Milí přátelé, znáte Čtyři dohody? Normálně jsem k různým učením, filosofiím a životním návodům nedůvěřivá, člověk by měl zachovat zdravý rozum a slušné chování. Žádná velká věda. Ale tohle dává smysl:


1. Nehřešte slovem

2. Neberte si nic osobně

3. Nevytvářejte si žádné domněnky

4. Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete


Pojďme to zkusit spolu, já tu dvojku a Vy třeba tu trojku, pro začátek. Hezké a ničím nerušené letní dny.


Hana Skácalová, Valmez

Komentáře

Celkem 2 komentáře

  • Anonymní 01.07.2014 v 02:56 Držel bych se spíš Vaších slov:" člověk by měl zachovat zdravý rozum a slušné chování", mají větší hodnotu než si myslíte a nehledejte věci někde jinde (zástupně). Přeji pěkný den. Jiří Michna


  • hanaskacalova.infoblog.cz 01.07.2014 v 14:35 Mate pravdu, pane Michno. Dekuji a zdravim. Hana S.


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?