Tak jo, už zase...

Ale od začátku. Naposledy jsem tady napsala blog někdy v září předloňského roku, ano před komunálními volbami, jichž jsem se osobně také zúčastnila. No, dopadli jsme, jak se asi dalo očekávat. U nás se říká, jako hubkaři. Dva mandáty v zastupitelstvu nejsou nic moc, ale díky i za ně. A tak jsem se dostala do zastupitelstva. Opustila jsem tedy teplou židli vedoucí exponovaného odboru na úřadě a vyměnila ji za pistoli, obušek a pokutové bloky. Ano, jsem strážnicí městské policie. Se vším všudy, tedy i se „šlapáním chodníku“. Éterem proběhly diskuse odborníků i laiků na téma trafik, dobře placených míst, kancelářských prací, ředitelů městské policie, ale také nezvládnutí zkoušek nebo stařen. Tyto hlasy časem umlčel možná škodolibý pohled na v dešti moknoucí strážnici ráno na přechodu pro chodce. Skoro se bojím napsat, jak si té radikální změny opravdu užívám. Známe lidi, že? A tak si postěžuji, to potěší. Mám sice více volna (díky dvanáctihodinovým směnám), ale tak nějak v jinou dobu, než bych potřebovala a stejně v něm nic nestíhám. Domácnost, zahradu, zastupitelstvo, kolo, politiku, fitko, městské akce, kamarádky, známé, čtení, kuželky, psaní, … A teď si k tomu vezměte chorobnou potřebu dělat vše pořádně. To je na zbláznění. No nic, dost o mých osobních problémech, koho to zajímá.

Tak teď k té měkkosrdcatosti. Máme tedy nové vedení města. Touha lidí po změně byla ukojena a teď jsme v očekávání toho nového, lepšího, transparentnějšího, čistšího, chytřejšího … Vím, nové vedení to nemělo jednoduché. O samosprávě a státní správě toho nikdo z nich moc nevěděl, přišli z různých oborů činností a tak není divu, že se nejprve museli zorientovat, poznat práci úřadu, naučit se, alespoň zběžně, zákony, stručně zjistit, která bije. A na to potřebovali čas. A já jsem měkkosrdcatá a ten čas jsem jim chtěla dát. Možná zbytečně, s ohledem na prohlášení typu „my chyby neuděláme, my máme jen ta správná řešení“ atp. Takže přeji hodně štěstí. A pozor! ….

…Opozice nikdy nespí! A tímto oslím můstkem se dostávám k aktuální době, a to k poslednímu zasedání zastupitelstva města koncem ledna. Už jsem někde psala a nakonec i v novinách jsme si přečetli, že bylo nezvykle bouřlivé. Abyste rozuměli, po volbách, po celý loňský rok, probíhala zasedání zastupitelstva v našem městě v duchu setkání přátel z mládí. Úsměvy, vstřícnost k navrhovaným řešením, umírněné připomínky, dohody, ujišťování se o vzájemných souhlasech, člověk téměř nepoznal, kde je ještě koalice a kde už začíná opozice. „A budou tam, pane režisére, taky štěňátka? Štěňátka má každý rád.“ Omlouvám se, nemohla jsem si pomoci. Jednota panovala také v nesmiřitelné kritice všeho, co jakkoliv připomínalo minulé volební období (rozuměj období temna, kdy všichni kradli a všechno se dělalo naprosto špatně …..). Dobrou náladu koaličně - opozičního přátelství nemohl pokazit ani občasný protihlas z nenáviděného klubu ODS. Do bojových pozic a k obraně koalice jakýmikoliv prostředky vždy operativně vyrazil opoziční klub Provalmez (dále jen pitbul – ať nemusím vypisovat). Ztrácíte se? Nevadí, věřte mi, byla by to hotová idylka. Kdyby to bylo upřímné.

A po roce a půl této idylky najednou studená sprcha. Pitbul vyrazil zběsile do útoku na koalici a jak jinak, na tu její slabší část - lidovce. Copak se to děje? A proč zrovna teď? Chystá se přeskupení? Že by už byl čas? Není tajemstvím, že pitbul měl při povolebním vyjednávání ambice stát se částí koalice. Nestal se. Myslím si, že je to škoda. Pitbulovi by neškodilo přinést svou kůži na trh.

Kladu si otázku, jak se mohlo stát, že pitbul, klub o třech zastupitelích, může mít takovou moc a v podstatě řídit město i z opozice. No, chce to fištróna a dlouhodobou přípravu. Nebudeme si nic nalhávat, mozkem pitbula je Marek Irgl, vydavatel místního „nezávislého“ periodika Obelisk. Vzhledem k tomu, že vždycky vidím v lidech spíš to dobré, tak věřím, že se po neúspěšné vlastní politické kariéře v devadesátých letech vydal na pole novinařiny opravdu s úmyslem nezávisle a objektivně informovat o dění ve městě, sledovat činy místních politiků a hlídat demokratické hodnoty naší malé společnosti. Úmysl možná dobrý, skutečnost na míle vzdálená úmyslu. Irglovy noviny se zvrhly ve velmi účinný nástroj ovládání místní politické scény. Všimli jste si? Před volbami postihne Irglova kletba téměř všechny, kteří jsou aktuálně u moci. Po volbách ještě roček vydrží s kritikou minulého (pochopitelně jen, pokud dojde ke změně, v opačném případě se jede s kritikou dál) a s opatrným, mírně souhlasným komentováním kroků nového vedení. A po roce rozjede opět nemilosrdnou odstrašovací kampaň. To je scénář, kterým si M. Irgl léta zvyšuje svou hodnotu. Letos mu to trvalo o něco déle, ale je to tady. Zatím šije jen do části koalice, ale je naivní se domnívat, že by ušetřil i ten zbytek. A to i přes snahu pana starosty nedráždit kobru bosou nohou a všechna problematická rozhodnutí města s M. Irglem předem konzultovat a zajišťovat si tak neútočení. Jak krátkozraké. Cena poroste….

No a na závěr ještě pozastavení. Připadám si už jako blázen. Celá naše společnost je dnes plná diskusí o tom, jak si vládnoucí garnitura zajišťuje vlastní pí ár, potažmo přímo i manipulaci veřejným míněním prostřednictvím politiky vlastněných novin, televizí, rádií a nevím jakých ještě médií. Ale u nás ve Valmezu s tím problém absolutně nemáme. Zastupitel za hnutí Provalmez Marek Irgl vlastní periodikum Obelisk, je jeho vydavatelem, je redaktorem, je komentátorem politického dění ve městě. No, co už. Čemu ale, asi jako blondýna, nerozumím je jím poskytovaná informace, že „Obelisk je nezávislé periodikum pro Valašské Meziříčí a okolí. Je plně financován z příjmů z reklamy, nestraní žádné politické síle ani podnikatelské lobby.“ To nemyslí vážně, že? Dle mého názoru je Obelisk permanentní volební leták a ti, kdo jej čtou, by si toho měli být vědomi.

Krásné dny všem a pozor na bacily. Chřipka řádí.

Hana Skácalová

P. S. Tento text jsem začala psát už před půl rokem. Je to poznat, že? :-)