U nás ve ValmezuZa zeptání nic nedáte.

Tak pojďme! Na to strategické plánování!

Publikováno 23.04.2014 v 21:29 v kategorii K dění ve městě, přečteno: 299x

Toto letí. Není to tak dávno, co jsme seděli naposledy v pracovních skupinách a nadšeně jsme v souboji mozků sestavovali seznamy a pořadí nutných, potřebných a možných akcí, investic a postupů, které nám měly zajistit šťastný a spokojený život ve městě. Těch pět let uteklo jako voda. A už je tady zase.

Někdo by řekl, že není na nový strategický plán vhodná doba. Před komunálkami! Ať si svůj plán sestaví nová politická reprezentace! Možná ano, má to logiku. Jenže jak já to vidím, tak náš strategický plán, jak se na něm teď pracuje, je spíš jako dopis Ježíškovi. Má spoustu stránek. A snad jediné, co mi tam ještě chybí, je raketová základna pro vesmírný program. Pak je asi fajn, že se takový dokument zpracovává právě před volbami. Každý uchazeč o zastupitelskou sesli si tam najde prostor pro své sliby a cíle. Jen se trošku bojím, že až se ten plán za šest nebo možná už za čtyři roky splní, co budeme dělat pak? Jááááj, pak budeme vlastně teprve šťastní!


Ale vážně! Asi nejpotřebnějším a nejžádanějším se opět jeví obchvat města. Evergreen, který ve strategickém plánu nesmí chybět. Občan je už netrpělivý. Jak dlouho už čekáme? Dvacet, třicet let? Déle? A pořád se nic neděje. Proč to město netlačí? Proč už se nevykupují pozemky? Proč se už nevyřizuje územko, stavební povolení? Proč už nejezdí bagry? Možná, že jsou i odpovědi na ty otázky, jenže zajímají vůbec někoho? Jsme schopni přijmout fakt, že ne všechno je v silách města? Že je to vyšší hra a sebelepší místní politik prostě není jejím hráčem? Kolik takových měst a obcí v republice čeká na stejné nebo podobné řešení jako Valmez? I ministerstvo dopravy, ředitelství silnic a dálnic a nevím, kdo ještě, zpracovává svůj strategický plán. Jejda, trochu odbočím, na něco jsem si vzpomněla. Minulý týden jsme byli v Praze na udílení cen za péči o městské památkové zóny. Pražský hrad, Španělský sál, člověk jihne. Chvíle vyhlašování vítězného města. Napětí. Moderátor pomalu naznačuje: „a vítězným městem je… Už by si opravdu zasloužilo ten obchvat. Čeká na něj tak dlouho!“. V našich řadách zavládlo nepopsatelné vzrušení! My to snad opravdu vyhrajeme?! A moderátor: „A je to … Chrudim.“ Páni, to zklamání! Jak my máme v tom Valmezu pořád pocit, že jsme už to poslední město bez obchvatu.


Ale zpátky k našemu plánu. Obchvat si určitě zaslouží zvláštní, samostatné zamyšlení. A tak pracujeme zase ve skupinách a skládáme tu mozaiku potřeb a přání. Mnozí z nás už rutinně. Jak každoročně na všechno nejsou peníze, tak pořád ty potřeby ve svém ranku přesouváme z roku na rok. Natahujeme malou peřinu. Pořád jí někde chybí. Takže, parkoviště – to je taky věc! Tak mě napadá, že už by se mělo pomalu přemýšlet nad návratem od individuální dopravy zpátky k hromadné, ke změně přístupu k nákladní dopravě, hlavně té kamionové. Kam až porostou počty aut? Situace se zdá být dále neúnosná, téměř hrozivá. Ale možná, že i náš obchvat a parkoviště vyřeší jedna zásadní ropná krize. A budeme budovat vrakoviště :-).


Takže znova, pořád odbíhám o tématu, parkoviště, opravit školy, vyřešit sociální bydlení, přestěhovat knihovnu, zušku, vybudovat víceúčelovou sportovní a kulturní halu, novou obřadku, rozhodnout co s úřadem, dokončit revitalizace sídlišť, zkultivovat prostor před vlakáčem, přestěhovat autobusové nádraží, dokončit cyklostezky, předláždit chodníky, upravit nábřeží, spravit náměstí, most přes Bečvu,…..kam s ním (tedy odpadem – skládka nebo spalovna nebo něco jiného), no prostě potřeb na sto stran. Sepsat vše asi není až takový problém. Největší potíž je pak ale se stanovením priorit. Každému musí být jasné, že za šest let se všechno nedá stihnout. A taky na všechno nejsou a nebudou zlaťáky. Jak tedy ty priority poskládat? Kdo nám pomůže!? Tak si to ujasníme. Komu toto všechno vlastně prospěje? Pro koho se to dělá? Pro nás, občany. A kde je občan v momentě, kdy se sepisuje strategický plán? No přece na facebooku a nadává :-)!


U nás doma je takový zvyk, a asi nejen u nás. V listopadu zavelím, každý z rodiny napíše Ježíškovi dopis. Obsah není dán, pište si tam, co chcete, pokud vůbec něco chcete! A i když už naše děti nejsou děti, ale dospělky, píšou jako o život. Zabíjím dvě mouchy jednou ranou. Jednak vím, čím pod stromečkem potěšit a druhak – není větší legrace, ale i dojetí a hrdosti, než bývá při čtení dopisů pro Ježíška po dvaceti letech. A tak si říkám, že by bylo fajn, kdybychom i my, občané Valmezu napsali takový dopis městu (ne Ježíškovi!). Stačí pár řádek, a třeba, pokud jste už na tom facebooku, tak místo nadávek, napišme tam. Nebo třeba mejlíka, může být i kritický, i to je přece vzkaz. Ale pozor, slušně! Zaručuji vám příjemný pocit z dobrého skutku, určitě lepší, než máte po slovní přestřelce s nějakým virtuálním vulgárním ignorantem, kterou stejně nikdy nevyhrajete.


A ještě jsem zapomněla! Příští středu, 30. dubna, v 16 hodin, v zámku Žerotínů. Budou se zase hledat nejžhavější problémy města. A pokud nepřijdete, tak tam navrhnu tu raketovou základnu! A bude!


Hana Skácalová


P.S. Pro mimovalmezáky – víte, píšu hlavně pro našince. Tak se nezlobte. Přeji Vám vše dobré.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?