U nás ve ValmezuZa zeptání nic nedáte.

Valmez - očima náplavy

Publikováno 13.04.2014 v 21:42 v kategorii K dění ve městě, přečteno: 1024x

Ano, jsem náplava!

Pocházím z Ostravy. Pověstný Bělský les byl mým hřištěm, panelákový labyrint mým domovem, všudypřítomný popílek mě učil první kosmetice (a dodnes upřednostňuji tmavé oblečení), noční cesty domů od tramvajové zastávky mě učily ostražitosti, nedýchatelný vzduch a citelné narušování osobního prostoru ve skutečně hromadné dopravě mě učily smyslu pro humor (jinak se to cestování nedalo ve zdraví přežít).

Je to už přes 30 let, kdy jsem se vypravila s přáteli do Olomouce na vyhlášené varhaní koncerty. Večerní zastávka v nějakém, mě do té doby neznámém, městečku, na křižovatce vydlážděné žulovými kostkami s krásnou stromovou alejí, byla kraťoučká. Jen, co nastoupil kamarád do auta. Přesto mi nějak utkvělo to místo a ta chvíle v paměti. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že v tomto městě budu jednou bydlet, s oním kamarádem vychovávat děti, pracovat. Že tu křižovatku už nikdy takovou neuvidím, protože rok dva po mé zastávce tady byl postaven nový průtah městem.

Už tady bydlím a žiju 29 let. ValMez jsem si okamžitě zamilovala. Nedalo se jinak. Město jsem mohla pěšky přejít z jedné strany na druhou za dvacet minut (zamlada, dnes mi to trvá déle). Zbavila jsem se potřeby používat hromadnou dopravu, autobusem jsem tady jela snad jen jednou, a to z nouze největší díky mému pokročilému stavu těhotenství. Sídliště, kam jsme se nastěhovali, mi připadalo, jako z pohádky. Nové paneláky v počtu do deseti, mimo centrum, ale v jeho dosahu. Vždycky mě rozesmálo, když si místní stěžovali na ten "strašný valmezský Bronx". Oni snad nikdy neviděli Výškovice! Nebo Dubinu s Hrabůvkou dohromady! Kdysi mi vyprávěla moje kamarádka, čerstvě nastěhovaná do krásného velkého bytu v paneláku na Dubině, jak po třech dnech bydlení, při návratu z práce, tři hodiny hledala svůj dům a vchod, když ho našla, tak další hodinu svůj byt :-). Kreslila si plánky, aby trefila.

A toho vyžití po práci! Kultura, sport, za domem příroda, les, kopečky, houbaření, lyžování, koupání … Valmez neměl chybu. No a potom ti valmezáci. To byla a je kapitola sama o sobě. Našla jsem tady plno fajn přátel, kamarádů, známých. Zlatí lidi. Snad všichni „odkojeni“ M-klubem a tanečními večery v Apolu. Pověstná „Bílá paní“, vzpomínáte? Měla jsem vždycky dojem, že se všichni znají navzájem. Ještě dnes, když máme dámskou jízdu, se chvílemi v hovoru svých kamarádek ztrácím. Identifikace aktérů historek někdy nemají daleko k profesionálně sestaveným rodokmenům.

Ale taky jsem tady poprvé narazila na „rodáky“ a na jejich názory, které se ani s lety příliš nemění. Jsou hodně sví. „My ve Valmezu máme Dezu, máme tu smrádek, tak co nám tady lezete, cizinci. My si tady chceme sami trpět! Jakýpak cestovní ruch, kdo by tady jezdil?“ Roky nebyly ve městě pořádné hotelové kapacity, prosadit vznik informačního turistického centra byl neskutečný problém. „Máme tady sice nějaké památky, ale jinde mají lepší! Ty naše nejsou nic moc. Co s kaplí? Přece ji nebudeme opravovat! Škoda peněz! Zbourat! Zámek? Už je stejně hodně zničený, tak co bychom se snažili. Stropy zbourat, železo, beton a šup, šup, už ať vydělává!“ Příběh rekonstrukcí zámku Žerotínů je nám obecně znám a táhne se novodobou historií města jako červená nit. Při tvorbách jakýchkoliv strategických či plánovacích dokumentů byl vždy zámek největší prioritou. Ale zaznamenala jsem, že vždycky na něj bylo nahlíženo spíše z pohledu ekonomického než památkového. Že by ten valašský naturel? Co není k užitku (rozuměj ekonomickému), to není k ničemu? „Jo, a taky máme průtah městem! Ten město nenapravitelně poškodil a už to nikdy nebude jako dřív! Jo dřív byl Valmez Valašskými Aténami! Ale dnes?!“ Tyto a další podobné komplexy byly vždy pro mě, jako ostravskou rodačku, naprosto nepochopitelné.

Ale abych nebyla ke všem patriotům tak kritická. Byli tací, kteří vynikali úžasným nadhledem. Jako třeba pan profesor Demel. Ten se dokázal na Valmez podívat krásně kriticky, ale s humorem, s láskou ke starému a s vizemi nového. Určitě by měl dnes radost. Valmez totiž krásní. Asi pochopitelné je to, že tuto skutečnost vidí spíše lidé zvenčí. My, místní (ano, už se taky neskromně považuji za místní), už mnohdy nevnímáme ty změny nebo je bereme jako přirozené.

Sídliště se proměňují před očima, barevné fasády, dětská hřiště, nové chodníky, dokonce velkoobjemové podzemní kontejnery na odpad konečně neurážejí náš smysl pro krásno. Sportoviště, za jaké se nemusíme stydět. Cyklostezky protínající město křížem krážem. Kulturní centrum v areálu zámku Źerotínů. Parky a zeleň. A také čistší vzduch. Možná ne ideálně, ale situace se zlepšuje. Fungující nemocnici, širokou nabídku sociálních služeb. Atd. atd. atd. Marně přemýšlím, co mi právě teď ve městě bytostně chybí. Bez čeho je můj život méně kvalitní než život lidí v jiných městech. Možná někdo namítne (a možná většina obyvatel Valmezu – soudím podle posledního průzkumu a diskusi zastupitelů), že nám tady bytostně chybí víceúčelová sportovní hala. Jsme opravdu šťastné město, pokud potřebujeme už jen toto.

Určitě není všechno tak růžové, jak by se mohlo zdát a jak by to mohlo vypadat z mého povídání. Je toho ještě spousta k vylepšení. Jako jedno z mála měst nemáme opravené náměstí, rekonstrukci potřebuje Mostní ulice a most. Na sídlištích bude ještě práce! Chodníky a cesty jsou úkolem nekonečným. Nejsem přesvědčena o tom, že bude jednou hotovo. Městské základní školy taky nejsou v nejlepším stavu. Celkově budovy v majetku města jsou dost zanedbané a není daleko doba, kdy nebudou splňovat zákonné požadavky na veřejné budovy a budou nám hrozit nemalé pokuty (bohužel, to není oblíbené předvolební téma, takže se před tímto problémem rády zavírají oči). Například budova městského úřadu na Zašovské ul. nebo budova kina Svět. Nedořešen je přednádražní prostor, autobusové nádraží, oblast Vrbenské ulice, proluka na Masarykově ulici. Zapomněla jsem na něco?  Dejte vědět. 

Péče o majetek je nekončící práce. To přece všichni známe z domu, že? Ale optimistická. Jak je člověk šťastný, když se doma vymaluje, vyzdí panelákové jádro, strhnou ty socialistické tapety a nahodí omítka, vymění elektrické rozvody a tak. Zase si můžeme něco odškrtnout z toho dlouhého seznamu úkolů. Bylo by fajn, kdybychom se dokázali radovat také z podařené práce na městském majetku. Já se raduji. Mimo jiné taky proto, že jsem mohla být roky při té práci nápomocna.

Přátelé, vyjděte do města, zkuste otevřít oči, představte si, že jste návštěvník odjinud a dívejte se kolem sebe. A víte co? Bylo by skvělé, kdybyste třeba tady napsali, jak Valmez vidíte vy.  

Naše město je moc hezké, milé a přívětivé. Jako lidi v něm. Mají občas mouchy, ale jsou fajn.


Náplava Hana Skácalová - dnes už domestikovaná :-)

Komentáře

Celkem 6 komentářů

  • venkovanka 14.04.2014 v 12:53 Milá Hano,
    úplně jste mne dostala a hlavně mi vzala vítr z plachet. Je to jako přes kopírák! Ve Valmezu bydlím 28 let, ale jak říkám, ještě si zvykám! Nebydlím přímo ve městě a tak si říkám venkovanka. Ve městě pracuji a vidím ho úplně jinýma očima než domorodci. Zejména čím jsem starší tím více krásy zde nacházím! Doufám, že někdy bude příležitost dát si spolu třeba kafe. Zdraví Vás Porubačka


  • hanaskacalova.infoblog.cz 14.04.2014 v 19:14 Dobry den, Porubacko. Moc vam dekuji za mile slova. Jsem rada, ze to co ja, citi i jini. Preji vam krasne jarni dny. A s tim kafem vas beru za slovo. Urcite bychom si mely co rict. Hana


  • Další náplava,tentokrát z hané 25.04.2014 v 18:11 Valmez jsem si zamilovala hned jak jsem se tu ocitla a první týden chodila poznávat okolí.Jsem tu necelé dva roky,ale vím jedno z Valmezu mne nikdo nedostane.


  • hanaskacalova.infoblog.cz 29.04.2014 v 21:25 Děvčata, už jsme tři a to je dav. Navrhuji založit Společenství fandů Valmezu. Šiřme lásku k městu. Protože Valmez je fajn, velikost města akorát tak, abychom se mezi sebou hodně znali, ale zase si neviděli až tak do talíře. Hodně kultury, sportu, spousta možností k trávení volného času. I ta práce se tu najde. No alespoň ne hůř, než jinde. Prostě ideál. A není to daleko do Shopingparku nebo do Šantovky. Slivovička, ale i to víno. No co víc si přát. Spoléhám na Vás a beru Vás do party. HS


  • Tom 17.09.2014 v 00:21 Ať jste či nejste náplava, dnes jste se projevila jako totálně arogantní člověk, chovající se a jednající jako typický člen ODS. Bohužel, nemohu se pod svůj příspěvek podepsat, jsem existenčně závislý na libovůli úředníků a papalášů v našem městě. Budu ale konkrétní... V komentáři na fcb k článku Valašského deníku jste prostě a sprostě ponížila člověka, ktarý projevil svůj názor. Paní Skácalová, přeji Vám, ať se dočkáte křesla v zastupitelstvu či ve vedení radnice. A těším se, že podobně zhovadilým způsobem se k vám začnou chovat vaši oponenti a nebo novináři. NEJDŘÍV DOSTUDUJTE. Nebo snad máte dojem, že jste již kvalifikována k vykonávání funkcí, které se připravujete zastávat? ...


  • hanaskacalova.infoblog.cz 27.10.2014 v 22:15 Vážený Tome, v mém komentáři na fcb nebylo nic arogantního nebo určitě to nebylo tak myšleno. Na kandidátce měl přispěvatel uvedeno, že je student. Z toho odvozuji, že ještě studuje. A na funkci jednatele s.r.o. se předpokládá nebo vyžaduje jakési vzdělání. Jestli tady někdo reaguje neadekvátně, tak spíše Vy. Je mi líto.
    HS


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?