Ve Valmezu pranýřují vedení města za to, že hájí jeho zájmy!

Ale od začátku, o čem tedy ten příběh je. V roce 2013 se od Valašského Meziříčí odpojily dvě místní částí, Krhová a Poličná. Osamostatnily se. No, zpočátku kolem toho bylo plno štrapací, hádek, obviňování, kdo za to může, kdo co udělal nebo neudělal,... Hotový rozvod, to si asi každý dovede představit. Obecně převládal názor, že je to škoda, že se město mělo udržet pohromadě za každou cenu, i třeba za cenu plnění požadavků, řekněme nestandardních, čili nad rámec běžné péče o jednotlivé části města. Nepovedlo se, nakonec ale zřejmě bude platit rčení, že všechno zlé je pro něco dobré. Dnes to tak vypadá, že si všichni polepšili. I díky shodě náhod – změně rozpočtového určení daní. Samostatné obce mají dnes slušné rozpočty pro svůj rozvoj a rozhodují si o nich samy. A Valašské Meziříčí má sice příjmy z daní stejné, jako před rozdělením, ale zato mu odpadla starost o stovky metrů chodníků, komunikací, desítky budov, školy, MHD a já nevím, o co ještě. Prostě, ani město odchodem svých dvou částí nijak zásadně neutrpělo.  (To, prosím, není návod k následování.)

Všechna čest a sláva účastníkům procesu dělení. Snad jako jeden z mála případů dělení obcí neskončilo celkové majetkové a finanční vypořádání u soudu. Přes počáteční vášně a lítající výzvy na úhrady desítek milionů korun přes „válečnou“ linii, se vše zklidnilo, zástupci obcí a města si sedli ke stolu, s rozumem v hrsti spočítali plusy a mínusy a vypořádání bylo hotovo.

S jedinou výjimkou. Lesy v katastru obce Krhová. Ty totiž zakoupilo město Valašské Meziříčí v době, kdy Krhová ještě nebyla jeho součástí. Teprve několik let poté, co se stalo město právoplatným vlastníkem lesů a hájenky na území této obce (a je to doložitelné původními dokumenty, město za tento majetek řádně zaplatilo), tato vyslovila přání se s městem spojit. Je tedy zcela logické, že město zpochybnilo nárok obce Krhová na vrácení těchto majetků, protože obci Krhová před spojením prostě nepatřily.

Jenže, je tady naše zákonná "matka", obecní zákon. Ten, jako jeden z mála dnešních právních předpisů, je v podstatě velmi stručný (a že zrovna ten, safra) a pochopitelný. K procesu dělení obcí má pár krátkých odstavců a hotovo.

„a) vlastnické právo k nemovitostem, včetně jejich příslušenství,…., přecházejí na tu obec, na jejímž území se nemovitost nachází……“. Jednoduché jak facka. Člověk nemusí mít žádné právnické vzdělání, aby tento paragraf uměl rozlousknout. Taky ale cítíte tu nespravedlnost? Proč máme obci dávat něco, co občané města jednou ze svých peněz, daní zaplatili. Ne občané Krhové, ale města.

A tak se zástupci města rozhodli pokusit se obhájit své vlastnické právo. Krhové vydalo město všechny ostatní nemovité majetky, kromě lesů. Vědomo si toho, že o nic nepřijde. Lesy by mělo vydat tak, jako tak. Zadarmo. Ale třeba se podaří dotlačit ústavní zákonodárce, hlavy pomazané, k tomu, aby se nad touto diskrepancí alespoň zamysleli a zjevnou nespravedlnost zákona časem změnili. Když už ne ku prospěchu města Valašské Meziříčí, tak alespoň pro další města a obce, které by se ocitly v podobné situaci. Vždyť podobné majetkové nespravedlnosti se už v minulosti řešily třeba restitučními zákony.

Vyprávím to jako pohádku a „jsem dlouhá“, jak říká jeden můj kolega. Takže zkusím popojet. Krhová se, pochopitelně, začala soudit. Logicky, vždyť zákon o obcích ji to právo přiznává. Bylo tedy i městu více než jasné, že prvoinstanční, ale i odvolací soud dá za pravdu Krhové. Vždyť oba posuzovaly zákonnost nároku obce podle platných právních předpisů – zákona o obcích. Záměrem města ale bylo, dostat celou věc až před ústavní soud. Vždyť jde o ústavou chráněná majetková práva. Tam pomalu směřuje i celá kauza.

A teď se dostávám k jádru pudla. Vedení města a jeho úředníci se snažili s péčí řádného hospodáře chránit zájmy města, jeho občanů, tak jak jim to ukládá zákon. A ejhle – špatně. Milí opozičníci bijí na poplach, město prohrálo soudní spor, bude vydávat lesy za miliony, je ožebračováno, občané jsou okrádání, a tak dále, a tak dále… Rozumí tomu někdo? Já tedy ne.

Mám Krhovou ráda. I Poličnou. Jsou tam fajn lidi, jsou to naši hodně blízcí sousedé, přátelé. Přeji jim vše dobré, protože je i v našem zájmu, aby jejich obce vzkvétaly. Vždyť přes ně k nám, do města, jezdí spousta návštěvníků. Jejich občané jezdí k nám do práce, do škol a naši zase k nim za přáteli, za přírodou. Tak, jako okamžiky jejich připojení k městu, tak i akt odtržení se od města je dnes historií. Zapíše se do kronik a…a to bude vše. Občas někdo připomene. Život jde dál.

Jen pořád nevím, oč jde těm chlapcům ze zastupitelstva. Co tam před rokem dělali, když se projednávaly postupy vypořádání s obcemi a vysvětlovala několikrát kauza „lesy“? Že by si právě připravovali kauzu „Vichury“? Ale to je už jiná pohádka.

S přáním zachování si duševního zdraví v předvolebním období

Vaše Hana Skácalová